(KR 5/2016)
Již od roku 2004 vlastním bezsrsté plemeno Peruánský naháč, jehož kouzlu jsem plně propadla. Snad si někteří z Vás čtenářů vzpomenou na rozhovor s Dominikou Šusterovou, který byl zveřejněný v Kynologické Revue, číslo 253 v roce 2011. Mezi majiteli a chovateli plemene se traduje, že to je láska na celý život a že jeden jedinec tohoto plemene nikdy nestačí. Používá se slogan “ Nahý je krásný“. A to je i můj životní příběh a osud. Miluji „nahá“ plemena a na jaře loňského roku jsem se rozhodla naši smečku čtyř peruánských fen posílit o naše první Xolo (čteme Šolo).
Pečlivě jsem vybírala a studovala rodokmeny, chtěla jsem tzv. původní typ Mexického naháče, který se chová především v Mexiku, ale k tomu se dostaneme později. Nyní, několik vět o tomto plemeni, které není až tak všem milovníkům psů známé.
Když Evropané přišli do Ameriky v šestnáctém století, byli ohromeni kulturním projevem původních obyvatel a nevázaností jejich životního prostředí a stylu. Mezi mnoha raritami, které našli, byl i tvor, kterého si z počátku spletli s trpasličím koněm. Bylo to vlastně Xoloitzcuintle, endemický, původní pes Mexika a Střední Ameriky. Žil s dávnými Mexičany z různých kultur jako oddaný partner svého majitele a to i po jeho smrti, protože se věřilo, že doprovází jejich majitele a jde s ním cestou do podsvětí Mictlan. Učenci Xolo také nazývali Aztec pes. Jméno pochází z Nahusto Xoloitzcuintle: Xolotl – znetvořený – otrok- šašek a slovo itzcuintli – psík – pes.
V Aztécké mytologii byl Xolotl (jeden z dvojčat) bůh noční tmy, všeho neznámého, všeho monstrózního a smrti. Právě on byl považován za dvojče a protějšek boha Quetzalcoatl opeřeného hada, který reprezentoval život, světlo a poznání. Oba bohové jako ztělesnění antagonistické tváře planety Venuše v tranzitu v přední části slunce. Specialisté historie tvrdí,že tento pes je více než 7 000 let starý, což Xolo staví na pozici jednoho z nejstarších původních plemen na světě.
Někteří experti se domnívají, že byli již ochočeni a zdomácněli před více než 5500 lety. Tento pes byl považován za posvátné zvíře, byl strážcem a nezbytným spojencem. Xoloitzcuintle byl na pokraji vyhynutí během evropské kolonizace a to proto, že jeho maso bylo podáváno při slavnostních příležitostech jako delikatesa a druhý důvod, že byla snaha k eliminaci náboženské tradice související s tímto zvířetem. Proto byl Xolonucen najít nové útočiště v horách Oaxaca a Guerrero, kde přežil po stovky let díky výbornému využití svých instinktů.
Jejich zvláštností je mimika, povaha, u holé variety úplné chybění srsti a velmi často také absence některých zubů. Varieta – holá i osrstěná se rodí jedné feně současně, tak jako u Peruánského naháče. Od starověku, byl používán k léčbě revmatismu, když ho majitel nechal spát na bolestí postižených místech svého těla. Také byl vynikající společník a vhodný pes pro astmatiky a také alergiky na psí srst. V Mexiku, byl Xoloitzcuintle inspirací pro umělce, například Frida Kahlo, Diego Rivera, Rufino Tamayo a Raul Anguiano a další.
Mexický naháč je klidný, pozorný a ostražitý. Vyniká svojí učenlivostí. Bývá podezřívavý k cizím lidem, ale jen chvilku než se seznámí. Je to dobrý hlídač a výborný společník, který bezmezně miluje svého pána a rodinu. Nikdy není agresivní. Nemá rád samotu, a pokud se tak stane, velmi tím trpí. I když se jedná o plemeno bez srsti, není choulostivé, je zcela otužilé a lehce se přizpůsobí stávajícím podmínkám té země, kde žije. Samozřejmě se musí v chladném období jeho tělo chránit oblečením. Bezsrsté rasy všeobecně snášejí lépe zimu a sníh než období vlhkého chladu s větrem. Milují slunce, a pokud je jejich barva kůže tmavá, nemusí se ošetřovat opalovacím krémem, jak se často mylně traduje. Ovšem stejně jako je kůže člověka různé kvality, je to i u Xolo, pokud je kůže suchá, musí se mazat, zvláště po koupání. Xolo je vhodné pro všechny druhy sportů, kde využije své rychlosti a mrštnosti, může se věnovat agility, coursingu, atd. Je vynikající na canisterapii, kde hraje velkou roli jeho horká pokožka. Je všeobecně známo jak blahodárně působí suché teplo.
Povahově se Xolo řadí mezi psy oddané svému pánovi ovšem s jistou dávkou ostražitosti. Ve chvílích kdy si střeží své teritorium, ohlašují vetřelce štěkotem, i když nepatří k plemenům zbytečně uštěkaným. Xolo málokdy štěká, ale projevuje se spíše širokou škálou zvuků od vytí přes kňučení až po vrčení. Velká varieta a střední varieta se uplatňuje jako hlídací pes, malá varieta pak jako pes společenský.
Existují tři velikostní variety psů i fen, každá z variet se posuzuje jako samostatné plemeno Standard – pes/fena 46 – 60 cm (u výborných jedinců je tolerance +2 cm),
Střední – pes/fena 36 – 45 cm,
Malý – pes/fena 25 – 35 cm.
A nyní se vrátíme k povídání o Jayce – celým jménem Local Hero’s King Of Hart’s Jayce – Xolo Standard (Mexický naháč velký). Jayce se narodila 22/12 2014 v CHS Local Heros chovatelky Mony Friberg v Norsku. Otcem Jayce je pes importovaný z Mexika jménem Camote (Alvarez), chovatel Victor Alvarez, Mexiko. Matka Jayce je Tecuani Isabela For Local Hero majitelka Mona Friberg, Norsko. Při výběru jsem kladla velký důraz na rodokmen, všichni předci jsou Standard (velcí) a z 99% jsou původní typ. Jayce má plný rodokmen až do deváté generace a její předci jsou z chovatelských stanic jako je Alvarez – Mexiko, Hoover – USA , Arena – Mexiko, Besito – USA .
Domů do České Republiky přicestovala 1/5 2015 a cestu letadlem zvládla velmi dobře. Ihned a bez problémů se aklimatizovala v nové rodině, kde má společnost našich Peruánek. Jayce má velmi veselou povahu a s ničím si nedělá vrásky. Ani neplánovaný pád do bazénu jí vůbec nerozhodí, otřepe se a pokračuje ve svém zběsilém hraní, lítání a dovádění. Dnes je naší Xolo holčičce již 15 měsíců, je krásná a urostlá fena a typická představitelka svého plemene. Je velmi podobná svému otci Camoteovi, jak vyzáží, tak i pohodovou povahou. Na svém kontě má již i několik krásných výstavních úspěchů (BOJ, BOB, BIG Junior, BIG, BIS). V lednu, splnila podmínky pro udělení titulu Junior šampion České Republiky.
Kořeny její rodiny sahají až do Austrálie, kde jako úplně první chovnou stanici založila paní Jacqi Dinnis.
Zde vám přinášíme i rozhovor právě s ní (chovatelská stanice Wazzat Xolo Austrálie – chovatelka Jacqi Dinnis): „První Xoloitzcuintle byl importován do Austrálie v roce 2009 ze světově uznávané chovatelské stanice Besito Xolo (USA) a to po mnoha letech hledání toho nejlepšího ze Standardních Mexických naháčů, kteří by splňovali standardy země původu – Mexika. První dva importovaní Xola byli Besitos Naca a Besitos Taha Daha, oba velmi rychle získali status šampionů. Za nedlouho po nich přicestovala do Austrálie fenka Pitaya (Alvarez) – od chovatelů Patty Hoover a Victor Alvarez (Mexiko). Všichni tito psi získali ocenění na výstavách v mnoha státech a Besito Naca se stal i prvním Grand šampionem a Taha Daha složila zkoušku z Obedience. V roce 2013 z Norska přicestovala tři měsíce stará fenka z chovatelské stanice Local Heros – Mona Friberg, Norsko – Ch Local Heros Filipa. Byl to první takhle mladý import Xola do Austrálie. Náš první vrh se narodil v naší chovatelské stanici Wazzat v roce 2014, po něm ještě dva další vrhy následující rok. Všechny vrhy byly plánovány tak, aby zajistili jen to nejlepší pro budoucí chov Mexického naháče v Austrálii a byli umístěni do těch nejlepších rodin, aby toto plemeno v budoucnu vzkvétalo po morální a etické stránce. Jsme šťastní, že naši psi i odchovy pravidelně vyhrávají své skupiny, včetně titulu BIS! Jeden z importů Ch Besito Naca vyhrál výstavu Perth Royal v roce 2014, kterou posuzoval Rony Doedjins z Nizozemska. Bylo to úžasných 7 let a za tu dobu se naši Xola utkali na výstavách s dalšími Mexičany (ne importy z mojí CHS Wazzat) a můžu s potěšením říct, že naše odchovy v Austrálii a celý náš tým Wazzat nás činí hrdými. Vytvořili jsme totiž kvalitní základ pro všechny budoucí následovníky chovu Mexických naháčů v Austrálii.“
Další chovatel, kterého jsme požádali o krátký rozhovor je paní Mona Friberg, které velmi moc děkuji za Jayce, za její perfektní chovatelský servis, za pomoc a předání zkušeností, které nasbírala chovem Mexického naháče běhěm14 let.
A zde krátký rozhovor: „Xoloitzcuintle si rádi hrají, milují běh v přírodě a jsou velmi krásní a elegantní v pohybu. Milují procházky do lesa, hlavně v létě, ale potom potřebují mít na sobě i lehké oblečení, aby si nepoškodili kůži a neměli škrábance. Moji psi jsou vždy nadšeni, když jsme venku. Oni tak milují svobodu, kterou zažijí bez obojků kolem krku. Xolo jsou vždy vedle svého majitele, nemají rádi odloučení od své rodiny. Xolo se přizpůsobí a jde se svou rodinou na kterékoliv místo na zemi, opravdu velmi lpí na své rodině a vyžadují neustálou pozornost a péči. Mexický naháč má silný lovecký pud, ale vždy i silný instinkt vrátit se zpět tam, kde je doma. Je ale pravda, že osamělý Xolo, který žije někde na volné farmě, může být takový dobrý lovec, že klidně skolí jelena či podobné zvíře. Jeho lov je rychlý, většinou jde přímo na krk zvířete, až jej dostane na zem, kde je pak zcela usmrtí.“
Já bych ještě její slova upřesnila tak, že v našich místních podmínkách je toto velmi nepravděpodobné. Lov je většinou doménou smečky a nedostatkem potravy.
Pár slov na závěr, vážení a milí čtenáři, snažili jsme se Vám stručně přiblížit Mexického naháče neboli Xolo. Pokud Vás toto plemeno zaujalo, ať již svým vzhledem, majestátností velkého či roztomilostí malého psího jedince pak neváhejte s jeho pořízením. Odměnou Vám bude psí přítel exotického zjevu, hlídač a vynikající rodinný společník, prostě jedním slovem čtyřnohá láska protože
„Nahý je krásný“.
Použité články a fotografie jsou zveřejněny se souhlasem autorů a majitelů
Martina Graubner
Publikované z tlačenej verzie magazínu Kynologická revue č. 5/2016