Nanostříbro a jeho použití ve veterinární medicíně
(KR 5/2015)
Stříbro je vzácný kov, je součástí zemské kůry miliardy let a stejně tak je nedílnou součástí životních forem, které se v průběhu dějin na Zemi vyvíjely. I v současnosti je stříbro součástí nás a našeho okolí a naší potravy. Průměrný příjem stříbra v potravě je 90 µg za den. Proto je přirozené, že můžeme bez mimořádných obav, využít jeho pozitivních účinků ve veterinárních i hu- mánních medicínských aplikacích.
Již ve starověku se využívalo jeho přirozených posilujících vlastností při léčbě řady chorob. Antimikrobiální vlastnosti stříbra zaznamenala již staroindická medicína. Starověcí Řekové potahovali náčiní, které používali k pojídání potravy a k pití, stříbrem, aby zabránili šíření nakažlivých chorob (Encyklopedia Britannica, 1910). K využití stříbra jako antimikrobiálního prostředku ve větší míře došlo teprve v čase Římského impéria. Všechny patricijské domy uchovávaly poživatiny ve stříbrných nádobách a do mléka a tekutin se ukládaly stříbrné mince. Tento zvyk se uchoval i ve středověku. Užívání stříbrných příborů a stříbrného nádobí bylo samozřejmostí. I nádoby se svěcenou vodou v kostelech byly ze stříbra, voda v nich byla prakticky sterilizována. Při morové epidemii v Evropě ve 14. století dávali bohatí rodiče svým dětem jako prostředek proti nákaze sát stříbrné lžičky. V 19. století bylo v Německu zjiště- no, že slabý roztok stříbra působí jako dezinfekce při zánětech očí, aniž by vyvolával podráždění sliznic.Tato aplikace se donedávna využívala i v našich porodnicích a novorozeneckých odděleních. Od roku 1920 se začala využívat elektrolýza k získání účinných (elektrokoloidních) stříbrných iontů použitelných při poraněních. Tyto nabité stříbrné roztoky schválila FDA v r. 1920 pro použití jako antibakteriální prostředek. Některá léčebná centra ještě užívají tyto roztoky, ačkoli stříbrné ionty nejsou příliš stabilní.
Stříbro se již dlouho využívá pro své baktericidní a fungicidní vlastnosti. Dosavadní technologie však umožňovaly jeho aplikace často jen ve formě soli, což byl omezující faktor pro úspěšné biologické využití tohoto vzácného kovu.
Nanotechnologie a schopnost vyrábět stříbro v nanokrystalické struktuře významně zvyšuje biologickou hodnotu stříbra. Tento pokrok v krystalické chemii bude mít pravděpodobně dramatický dopad na mikrobiologii právě tak jako na léčbu zranění a zánětů.
Stříbro má extrémně silné bakteriostatické vlastnosti, již jen jediná částice stříbra ze 100 milionu působí v roztoku bakteriostaticky.
Navíc, k jeho zjištěným antibakteriálním vlastnostem bylo prezentováno lepší hojení pomalu se hojících zranění a obnova poškozené tkáně.Popisované snížené zarudnutí rány svědčí o protizánětlivém účinku stříbra. Proto se stalo stříbro jedním z nejčastěji diskutovaných prvků současnosti a celá řada firem se věnuje výzkumu jeho účinků, ať už ve zdravotnictví nebo v průmyslových aplikacích. Americký a ruský kosmický program využívá stříbra pro ošetření pitné vody na vesmírných stanicích a to nemluvíme o spodním prádle s obsahem stříbra pro kosmonauty, které zpříjemňuje dlouhodobý pobyt ve skafandrech, případně ve stísněných prostorách již zmiňovaných orbitálních stanic. Světové firmy mají ve svém výrobním programu krytí s obsahem stříbra. S výhodou se využívá stříbra například v cévních náhradách, případně v katetrech a dalších zdravotnických prostředcích. Poslední výzkumy dokonce odhalily pozitivní účinky stříbra v boji proti HIV a jako antivirotika. Kvalitní zvládnutí nanotechnologií pak bylo logickým krokem, kdy se nano stříbro začalo používat na podporu hojení ran, při změnách na kůži a při otitidách – zánětech zevního zvukovodu. Podle dlouhodobé studie dochází právě u otitid k největšímu nárůstu rezistentních kmenů. Nano stříbro ve specialitách TraumaPet účinně ničí bakterie a kvasinky ve zvukovodech, na ránách po poraněních, na prasklinách na kůži, v záhybech kůže a pod. O přesném použití přípravků TraumaPet na bázi nano stříbra se poraďte se svým ošetřujícím veterinárním lékařem.
MVDr. Leoš Železný
Publikované z tlačenej verzie magazínu Kynologická revue č. 5/2015