(KR 9/2012)
V sezóne, trvajúcej prakticky celý rok, sa takmer každý týždeň niekde koná výstava psov. Väčšina z nás, ktorí to ťaháme Európou z výstavy na výstavu, sa pozná. Vieme, kto aké plemeno chová, kto má kde svoje odchovy, komu sa ako darí či nedarí, kto sa s kým priatelí, kto je s kým, mierne povedané, v stave prímeria… Striedajú sa plemená, majitelia, chovatelia i rozhodcovia, a existujú aj takí, ktorí dookola jeden týždeň posudzujú, druhý vystavujú a tretí abstinujú.
Keď držíme v rukách po prvýkrát propozície, k nahliadnutiu na zadné stránky nás motivuje zoznam zboru rozhodcov. Tých našich viac-menej poznáme, vieme, čo chovajú, prípadne chovali. Keď však narazíme na meno zahraničného arbitra, nie sme si vždy istí, čo chová, čím sa zaoberá a odkedy. Máme v pláne vyplniť túto medzeru postupným predstavovaním rozhodcov, ktorí posudzujú na výstavách aj na Slovensku.
Jedným z tých, na ktorých som si spomenula ako na prvých, je
Miloš Kašpar
Skutočne si neviem predstaviť významnú kynologickú akciu, na ktorej by chýbal. Jeho život je spojený so psami. Medzníkom je rok 1972, odkedy sa datuje vznik jeho chovateľskej stanice ROSMERY. Vydržať chovať anglického kokra na vysokej úrovni počas štyridsiatich rokov je fantastické. Preto mi dovoľte, aby som vám pri príležitosti 40. výročia založenia jednej z najvýznamnejších chovateľských staníc predstavila jej zakladateľa a majiteľa Miloša Kašpara – medzinárodného rozhodcu exteriéru pre IV. a VIII. skupinu FCI, všestranného rozhodcu výkonu a v neposlednom rade významného muža českej kynológie.
Vráťme sa naspäť v čase. Vyrastal si medzi stavačmi a foxteriérmi. Prečo si si vybral práve plemeno anglický kokeršpaniel?
Lovecké vlastnosti, inteligence, patřičný stupeň sebevědomí, to vše mě imponovalo u plemene anglického kokršpaněla. Rovněž touha po samostatnosti a založení chovu vysněného typu zdravého, pracovitého a krásného kokra byla tou správnou motivací, která byla hnací silou v mém soužití s jedinečnými slídiči. Tatínek, kterému vděčím za lásku k přírodě a kynologii, konstatoval, že kokr je to nejlepší, co nás mohlo potkat..
Aké plemená a v akom poradí pribudli do tvoje chovateľskej stanice?
Kokříci našli domov v srdci Valašska v roce 1970. Manželka si jednou posteskla, že ji chybí malý psí společník. Ihned jsem se rozhodl a v roce 1990 jí k narozeninám pořídil drsnosrstého králičího jezevčíčka Betynku. Nějak se nám v průběhu života ta kokří a jezevčí smečka rozrostla. Jak čas ubíhal, synové se měnili v chlapy a kynologické geny se probouzely i u nich. Starší syn Miloš preferuje kokry, mladší Radim se zhlédl také v retrívrech, konkrétně si oblíbil flat coated retrievery. A tak dostal v roce 2006 k narozeninám Flatíka. Naše chovatelská stanice Rosmery a New Rosmery je výsledkem snažení tří generací a dobrého rodinného zázemí a lásky ke psům. Ne vždy se vše podaří, dlouholetý chov prochází určitými periodami vývoje. Láska, nadšení a úžasná symbióza však zůstává a formuje společné soužití, je zdrojem vzpomínek, nových přátel a rozšiřování obzorů.
Aká zmena nastala od doby tvojich prvých kokrov? Myslím tým zmeny typu, prípadne jeho módnosť.
Tak jako většina plemen, i kokršpanělé urazili od roku 1970 velký kus vývojové cesty v typu, povaze, exteriéru, ale i práci. Ostří, neurotičtí a lovem posedlí kokříci, někteří až agresivní, značně pozměnili svůj image. Lovecké vlohy jsou zachovány, jen jsou méně rozvíjeny. Je mylná představa, že kokr ztrácí svou loveckou vášeň a přednost neúnavného slídiče. Rovněž pohled na hlasitost se mění v souladu s potřebami loveckého využití. Povaha se přizpůsobuje potřebám a prostředí, ve kterém žije, a stále více se stává rodinným společníkem. Což je dobře. Vrhy v České republice se trvale pohybují kolem stovky a počty štěňátek se ustálily na čísle cca 550. Společenská obliba je trvalá a kdo jednou okusí život s kokrem, nerad mění. Rovněž typ kokra se změnil, díky chovatelské euforii odstartované s příchodem otevřené Evropy. Importy poskytly chovatelům pozitivní, ale i negativní stránky. Důležitá byla rozhodnutí v oblasti zdraví. Kontroly a selekce jsou jasnou odpovědností všech solidních chovatelů. Dnešní kokři z předních českých chovatelských stanic patří mezi nejlepší v Evropě. Špičkoví Evropští, zejména pak Angličtí rozhodčí, jezdí rádi na naše výstavy a jsou součástí dalšího formování vývoje plemene.
Čo preferuješ v chove?
Zdraví, povahu, vlohy, exteriér, chovnou hodnotu. I pejsci mají svých 5 P! Šťastný chovatel, který se může podílet na rozvíjení výše uvedených faktorů.
Koľkú generáciu psov posielaš ľuďom, aby im robili radosť?
Tyto statistiky jsou velmi emotivní, připomínají rychlost života a zneklidňují při pomyšlení, kolik že nám zbývá času realizovat své představy. Rosmeráci předávají své geny již v devíti generacích třech linií!
Máš predstavu, koľko šteniat si odchoval?
Mé statistiky jsou velmi přesné, nerad je vydávám „na obdiv“. V dnešní době vzbuzují spíše více negativních reakcí. Každého poctivého chovatele si vážím a čitelný rukopis v chovu, typu je hoden uznání.
Viem, že pri tom množstve je možno odpoveď na nasledujúcu otázku nereálna, ale povedz – zanechali niektorí psi svojou výnimočnosťou výraznú stopu v tvojom živote? Spomínaš si na nich?
První je první. Foxteriér Bor z Cábu zvaný Lov. Narozený ve stejném roce jako já, hlídal mne v kočárku, učil psí řeč a zvyky, kamarád s úžasným charakterem, na výstavě dobrý, pro mne nesmrtelný šampion.
Samozřejmě, že všichni mají místo v mém srdci a vzpomínky mě vrací do krásných dob myslivosti, přátelství, bláznivých kynologických akcí, snah posunout pomyslnou laťku chovu o kousek výš. Je toho na celou knihu, ve které snad jednou sepíši padesát let života v báječné společnosti pejsků a přátel.
Na přímou otázku přímá odpověď! Rosmery Hilmen – psí osobnost, úžasný lovec, jak žil, tak v nejlepší pohodě usnul ve věku patnácti let. Rosmery Ketri – pálená krasavice s inteligencí a noblesou, a Arós Golden Arrow, pes s výše uvedenými pěti P, Evropský vítěz, multi champion, všestranný pes, výrazně ovlivnil chov v Česko-Slovensku i Evropě. Mohl bych pokračovat, ale to necháme na tu avizovanou knihu.
Bez podpory tvojej nádhernej rodiny by to nešlo, máš pokračovateľov?
Již jsem vzpomínal, fungující rodina je základ soužití s pejsky, pohody, radosti a společných prožitků. Věřím, že synové budou v rámci možností současné společnosti pokračovat v započatém dílu. Jedno vím už nyní, psy milují a Hutiský dvůr bez psa nebude!
Si uznávaný medzinárodný rozhodca – aké plemená posudzuješ?
Posuzuji skupinu FCI VIII, slídiče, retrívry, vodní psy, skupinu FCI IV., jezevčíky.
Kedy si začal posudzovať?
Snad od roku 90. (úsmevne)
Kde rád posudzuješ, aký typ výstav, mesto a plemeno?
Má srdeční záležitost je letní Brno MVP – ještě jsem ani jedno nevynechal!
Ktoré plemená posudzuješ rád?
Všechny, ale kokři jsou kokři…
Aký druh skúšok z výkonu rád posudzuješ?
Jsem mezinárodní všestranný rozhodčí z výkonu. Jako dlouholetý aktivní vůdce těžím ze svých zkušeností. Posuzoval jsem všechny typy zkoušek a soutěží, ale atmosféru Memoriálů Mileny Štěrbové (jednou za dva roky) mám nejraděj!
Si jedným z mála ľudí, preukazujúcich vzácnu symbiózu – si chovateľ, vystavovateľ, poľovník, rozhodca, funkcionár. Čo v tebe prevláda?
Považuji se za chovatele s touhou „uplácat“ svůj typ, který by byl blízký mému srdci s pěti P. Jsem „lidový myslivec“, který se brodí Valašskou přírodou Beskyd s pytlem sena na zádech.
Veľmi si vážim rozhodcov, ktorí chovajú a vystavujú, predvádzajú, pretože si udržiavajú kontakt s pozíciou vystavovaného, skúšaného. Je tvoj pohľad týmto ovplyvnený?
Tímto faktem jsem velmi ovlivněn, zejména k začínajícím vystavovatelům přistupuji empaticky a někdy hodně „vyměknu“. Nejsložitější je posuzovat děti, naši budoucnost a budoucnost našich svěřenců.
Čo by si na základe svojich skúseností poradil začínajúcim chovateľom, vystavovateľom a poľovníkom?
Trpělivost, samostudium etologie, anatomie, genetiky, trpělivost, cit a lásku…
Štěstí na kamarády se stejnými zájmy, týmová práce je velmi důležitá. Žijeme ve smečce a tam je spolupráce velmi důležitá!
Kde si rozhodoval a kde vystavoval? (U teba je skôr na mieste otázka, kde si nevystavoval a neposudzoval.)
Posuzoval a vystavoval jsem ve většině kynologicky významných zemích, výstavách. Rovněž naši rosmeráci jsou po celé Evropě, v Kanadě, Asii.
Čo sa podľa teba zmenilo za roky vo výstavných kruhoch?
Jak jsem již uvedl, doba je hektická, zajištění lidské i psí smečky je na prvním místě. Složité mezilidské vztahy s nedostatkem empatie. Ze společnosti se vytrácí slušnost, morálka a úcta. Vztahy u chovatelů některých plemen jsou nedůstojné našeho poslání. Končím otázkou – pejskové jsou tu kvůli nám, nebo my pro pejsky?
Závěrem děkuji za možnost podělit se se širokou kynologickou veřejností o své názory, se kterými nemusíte souhlasit.
Všem přeji zdraví, pohodu a radost ze života ve společnosti našich milovaných pejsků.
Všem přátelům díky za milou společnost a prožité chvíle.
Ďakujeme za rozhovor, veľmi radi sa s tebou stretneme v kruhu či už IN alebo IN IN.
Mgr. Janka Janek a Bc. Viera Janeková
Publikované z tlačenej verzie magazínu Kynologická revue č. 9/2012