(KR 1/2011)
Chodský pes je české národní plemeno. Jeho historie sahá až do 13. století. Na Šumavě střežili nejdůležitější cesty vedoucí od Domažlic do Němec odnepaměti Chodové. Psi, kteří je doprovázeli, byli tvrdí, houževnatí a velmi odolní. Jejich povinností nebylo jen střežit pohraničí, ale byli využíváni i k pastevectví a stopování zvěře. O chodském psu psal již Jindřich Šimon Baar ve svých vzpomínkách na historii Chodska. Chodský pes se objevuje i na kresbách Mikoláše Alše, které doplnily román Aloise Jiráska Psohlavci. Toto historicky doložené plemeno však téměř upadlo v zapomnění. Pouze několik nadšenců se pokusilo sestavit okolo roku 1948 návrh k uznání chodského psa Mezinárodní kynologickou federací – FCI. Z dochovaných ústních informací vyplynulo, že nebyli zcela jednotní v názorech ohledně některých základních standardních znaků.
O jeho znovuvytvoření se kynologičtí odborníci začali pokoušet až v roce 1984, kdy byly v kynologickém tisku uveřejněny obrázky tohoto ovčáka s výzvou pro eventuální majitele. Několik čtenářů odpovědělo, že chodského psa mají, a tak začala první fáze regenerace.
Základem pro znovuvytvoření chodského psa byla fenka Bessy, pes Dixi a o něco později i pes Blesk. Od roku 1987 do roku 1992 bylo odchováno 35 vrhů štěňat. V letech 1993 až 1995 došlo ke zlepšení a sjednocení typu chodského psa a ustálení jeho kohoutkové výšky. Dnes je tento ovčák výborným rodinným psem, je to pes, jak se říká, „do nepohody“.
„Choďák“ je české národní plemeno, proto není mezi lidmi tolik znám a tak rozšířen. Půjdete- li se svým chodským psem na procházku, mnohokrát uslyšíte věty typu: „To je ale krásný vlčák, jakpak se jmenuje?“ nebo také: „Podívej, jakou má ten vlčák dlouhou a krásnou srst!“ Když pak řeknete, to je přece chodský pes, mnoho lidí se podiví, že takové plemeno vlastně ještě nezná…
Chodský pes je ovčák, potřebuje tedy zaměstnání. S člověkem velmi rád spolupracuje a práce ho těší, je velice učenlivý, hodí se tedy i pro začátečníky, kteří jistě ocení jeho, oproti podobným „ovčákovitým“ plemenům, menší velikost. Obecně platí, že co se jednou naučí, již nezapomene, proto je nutná důslednost, aby se pes neučil chyby. Učí se velmi snadno, ale ne donucovacími metodami – práce ho musí bavit. Lépe se učí aktivní cviky než cviky ve své podstatě nudné, jako je třeba odložení apd. Lpí na svém pánovi a pánova radost mu činí potěšení. To je dobré zohlednit při výcviku – hlavní motivací choďáčka je často nakonec radost ze spokojenosti páníčka.
Choďák je rád chválen, miluje odměny v podobě jídla i míčku. Je to vášnivý aportér, zbožnuje vodu, většinou snáší jízdu automobilem a je to temperamentní pes, který se dobře cvičí, když se stále něco nového děje. Nesnáší stereotyp. Když na svém choďákovi vidíte, že už ho výcvik nebaví, nemá cenu pokračovat dál, udělejte přestávku třeba ve formě hry.
Choďák je vzhledem k svému temperamentu a mrštnosti pes vhodný pro výcvik agility, ale i sportovní výcvik, záchranářský výcvik, apod. V poslední době se jich mnoho uplatňuje i ve služebním výcviku, na vynikající úrovni zvládají dnešní sportovní kousání a jsou výbornými stopaři.
Choďák miluje děti jako zdroj zábavy, pokud je jim ale dětská pozornost nepříjemná, odcházejí… Není agresivní, brání se, jen když je napaden. Psům se neradi přímo podřizují, ale nemají potřebu být vysloveně dominantní. Obecně se choďák snaží konfliktu vyhnout, zahnán do kouta není vůči lidem agresivní, vůči napadení psům se ale obvykle brání.
Chodský pes je ideální přítel pro aktivní lidi, může být celoročně ubytován venku, což umožňuje jeho srst s hustou podsadou, ale jako společenské plemeno nepohrdne bytem a častými vycházkami, spíše naopak…
Celková charakteristika
Chodský pes je středně velký pes ovčáckého typu s obdélníkovým rámcem těla. Má dlouhou srst s bohatou podsadou, která ho činí odolným vůči povětrnostním vlivům. Vyniká harmonickou stavbou těla. Všechny tělesné partie jsou sladěny tak, že jako celek působí kompaktně a ladně. Charakteristické pro plemeno je postavení a nesení krátkých uší, elegantní linie dlouhé šíje a krku, dále bohatost dlouhé srsti. Jeho pohyb je lehký a volný. Vyznačuje se živou povahou bez známek nervozity. Je přítulný ke členům rodiny, zejména k dětem. Vůči cizím osobám je zdrženlivý, avšak při ohrožení svých blízkých nebo jejich majetku umí být ostrý a útočný. Je výborným hlídacím, ochranným a doprovodným psem, který je schopen náročného výcviku. Je obdařen vynikajícím nosem, čichové práce zvládá s lehkostí a temperamentem. Díky ideální střední velikosti a dobré ovladatelnosti lze chodského psa využít ve slepeckém výcviku. Navíc pro výborné čichové schopnosti může být s úspěchem nasazen při záchranářských akcích a při vyhledávání osob v lavinách. Projevuje rovněž vlohy pro střežení stád a práci v zápřahu.
Chování a charakter
Temperamentní pes rychlých, ne však překotných reakcí. Lehce učenlivý, pozorný, dobře ovladatelný, poddajný. Je skromný, nenáročný a houževnatý. Jeho přítulnost k malým dětem je obdivuhodná a činí z něj příjemného společníka rodiny. Je nebojácný, pevných nervů a mimořádně ostražitý. Má výborné čichové schopnosti.
Srst a zbarvení
Kromě obličejové části hlavy, hrotů ušních boltců a přední strany obou párů končetin, kde je srst krátká a hladká, pokrývá tělo lesklá dlouhá, hustá, tvrdší srst. Její délka se pohybuje od 5 do 12 cm. Zbarvení: černá až kovově černá se sytě žlutými znaky typu „black and tan“. Čím jsou znaky sytější, tím lépe. Jiné zbarvení srsti než černá se znaky je nepřípustné.
Výška a hmotnost
Výška v kohoutku musí být 52 – 55 cm u psa, 49 – 52 cm u feny. Toleruje se maximální možná odchylka ± 2 cm. Hmotnost se pohybuje v rozmezí od 18 do 25 kg.
Chodský pes není stále FCI mezinárodně uznaným plemenem. Vzhledem k jeho stále vzrůstající oblibě a především všestranné použitelnosti, ale všichni věří, že se to v brzké době změní a stane se tak uznávaným českým plemenem spojeným s tradicí a historií chodského lidu.
Veronika Knill Fejglová, foto: Karel Peroutka
Publikované z tlačenej verzie magazínu Kynologická revue č. 1/2011